Dobrý den,
Předkládám Vám právní rozbor ze kterého vyplývá, že se dotazům na Váš plat dle 106 můžete úspěšně bránit.
Každý má v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. právo informace svobodně vyhledávat a šířit, kromě případů stanovených zákonem, čímž je realizováno právo na informace zaručené čl. 17 odst. 1 Listiny. Takové informace ve veřejném zájmu mohou zahrnovat i osobní údaje jednotlivců, týkající se jejich odměn za práci. Zároveň jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem informace poskytovat. Tato práva a povinnosti se ovšem mohou střetnout s právem na ochranu osobních údajů, například v případě žádosti o informaci o platu zaměstnance. Poskytování informací o odměnách za práci přitom není obecně protiústavní, nicméně, jak se vyjádřil ve svém nedávném rozhodnutí Ústavní soud, je nutno posuzovat podle okolností každý jednotlivý případ, v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat, a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná.
V nálezu ze dne 17. 10. 2017, č. j. IV. ÚS 1378/16-4, Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti zaměstnanců statutárního města Zlín, o jejichž platech poskytlo město informace spolku Právo ve veřejném zájmu z. s., který o ně podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal. Podle stěžovatelů tím město porušilo jejich právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních údajů a právo na respektování soukromého života. Této ústavní stížnosti bylo vyhověno a Ústavní soud zároveň poskytl vodítka, podle kterých by měly veřejné orgány v podobných situacích postupovat.
O co ale přesně v kauze šlo? Stěžovatelé jsou, případně v roce 2014 byli, vedoucími zaměstnanci statutárního města Zlín. Město na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytlo žadateli nejprve pouze anonymizované údaje o mzdách a odměnách vedoucích zaměstnanců za rok 2014, později na základě opakovaných odvolání žadatele poskytlo i přes výslovný nesouhlas stěžovatelů požadované informace včetně jmen a funkcí jednotlivých zaměstnanců. Stěžovatelé se poté obrátili rovnou na Ústavní soud, ačkoliv ještě nevyčerpali všechny procesní prostředky. Jsou totiž toho názoru, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy a vzhledem ke konstantní judikatuře v rámci správního soudnictví by žaloba nebyla efektivním prostředkem k ochraně jejich práv. Statutární město Zlín ve svém vyjádření uvedlo, že se v plném rozsahu s ústavní stížností i jejími důvody ztotožňuje, nicméně ve světle rozhodnutí nadřízených orgánů a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012-62 mu nezbylo, než požadované informace i přes nesouhlas s tímto postupem poskytnout.[1]
Jak ale uvedl v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 Ústavní soud: povinná osoba může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance vyžádané na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:
- a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu;
- b) informace samotná se týká veřejného zájmu;
- c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“;
- d) informace existuje a je dostupná.
Nejsou-li všechny tyto podmínky splněny, potom odmítnutí poskytnout žadateli informaci o platu a odměnách zaměstnance není porušením povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti, vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny.
Zaměstnavatel tedy zasáhl do ústavně chráněného práva na ochranu soukromého života svých zaměstnanců, když informace o jejich platech žadateli poskytl, i když jednal v souladu s rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, podle kterého informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zásadně poskytují, pouze s výjimkou situací, kdy se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně. S tímto závěrem Nejvyššího správního soudu Ústavní soud nesouhlasil a uvedl, že význam a intenzita dotčených práv musí být při jejich střetu posuzována podle okolností každého jednotlivého případu.
Zaměstnavatelé z řad orgánů státní správy a územní samosprávy tak napříště musí více zvažovat poskytnutí informací o platech a odměnách svých zaměstnanců, a pokud nejsou splněny výše uvedené podmínky, informace neposkytnout.
Mgr. Jiří Kalach
DPO certifikovaný specialista eCF
Národní platforma pro GDPR z.s.
Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1
+420 608 958 090